Takže děcka, venku sníh, pruda, tak jsem se rozhodl, že, maje dlouhou chvíli, sepíšu něco o tom, jak správně nastavit seřiditelný podvozek. Tohle téma mě už roky zajímá, snažím se shánět co nejvíc informací jak v písemné podobě, tak ústní od lidí, co tomu rozumí a zároveň je hned ověřovat v praxi (jak na motorce, tak i na horském kole). Chápu, že většině lidí to tady asi bude k ničemu, ale je tu pár jedinců, co si nastavitelný podvozek pořídilo, nebo o tom třeba někdo uvažuje a nebo má místo NC už jiný stroj a ten může mít takový podvozek už z výroby, a takovým lidem by to mohlo být k užitku. Každopádně půjde o základní nastavení na běžnou jízdu po silnici, nastavení třeba na okruh je jiné a do terénu asi taky, ale v tom se moc nevyznám.
Takže nastavení má tři kroky- nastavení předpětí pružin, nastavení tlumení odskoku a nastavení tlumení komprese a to v tomto pořadí.
krok 1) předpětí pružin (tady potřebujeme pomocníka)
Předpětím pružin nastavujeme na motorce tzv. statické zatížení (označované zkratkou SAG). Zjednodušeně řečeno - jak moc se vidlice (přední i zadní) "ponoří", když si na ni sednu. Tímhle totiž na motorce ovlivňujeme dvě velmi důležité věci:
a) chování pérování - komfortnější nebo tužší sportovnější. Obecně se uvádí, že by statické zatížení jezdcem mělo být mezi 1/3 a 1/4 celkového zdvihu. 1/3 bude logicky komfortnější a 1/4 sportovnější. NC - X má celkový zdvih 15 cm, takže by to mělo být mezi 5 cm a 3,7 cm.
b) geometrii motorky, neboli chování (ovladatelnost) při jízdě. Obecně se nastavuje statické zatížení vpředu i vzadu stejné, jenže když mě to tak nastavili v servisu u mé NC při výměně pérování, neměl jsem z motorky dobrý pocit, řízení bylo líné, motorka jakoby nechtěla zatáčet. Podíval jsem se, kolik jsem měl statické zatížení ještě se starým továrním podvozkem a ejhle, vpředu bylo původně o 1 cm víc než vzadu, předek byl tedy víc ponořený než zadek, vidlice byla víc postavená, měla tupější úhel a řízení bylo díky tomu živější. Takže jsem si pohrál s předpětím, aby byl rozdíl mezi předkem a zadkem taky 1 cm a motorka okamžitě "ožila". Samozřejmě se dá stejného efektu dosáhnout i tím, že se vidlice pustí níž v brýlích. Měří se vždy z úplně povolené polohy, aby byla pérovací jednotka úplně "vytažená". Tedy nejlépe na hlavním stojanu tak, aby bylo měřené kolo ve vzduchu, změřím úplné vytažení vidlice. Potom si na motorku sednu, nejlíp komplet oblečený (boty, helma) a pomocník změří, o kolik se předek i zadek "ponořil". Je dobré nemít při tom úplně prázdnou nádrž, rozdíl mezi prázdnou a plnou bude asi na měření docela znát. Na You tube jsou na tohle téma spousty videí, jedno myslím názorné třeba tady:
https://www.youtube.com/watch?v=ZtzTyCKh5fYkrok 2) nastavení tlumení odskoku
Tlumení obecně má zamezit odskakování kola při přejezdu nerovností a tím zabránit ztrátě adheze. Tlumení odskoku konkrétně zajišťuje, aby se pérování po stlačení (při přejezdu nerovnosti) vracelo do výchozí polohy kontrolovaně (v podstatě ho to při návratu "brzdí"). Cílem je zastavit nekontrolovatelné houpání. Kolik ho ale nastavit, aby to nebylo moc ani málo (obojí má podobný účinek - je to naprd
). Právě tohle je předmětem těch nejvášnivějších debat, každý to dělá jinak a jeho postup je ten správný. Takže ten můj správný postup (funguje
) je takový. Ujedu 15-20 km, aby se tlumič (olej) zahřál, zastavím (tlumení odkoku se nastaví nejlíp na místě) a začnu přední vidlicí: úplně povolím tlumení a se zmáčklou přední brzdou vidlici propružuju a sleduju, jak se vrací. Tlumení je tedy úplně povolené, takže vidlice se vrací rychle a sama se (vlastní vahou motocyklu) znova zhoupne dolů. Postupně tlumení přitahuju a to až do chvíle, kdy se vidlice přestane zhoupávat do nového zdvihu, takže po stlačení se jen vrátí do výchozí polohy. Ten moment, kdy se vidlice přestane zhoupávat do nového zdvihu je ten správný moment. Plus mínus klik sem, klik tam. Potom jdu na zadek. Zadní péro je většinou příliš silné na to, aby se motorka zhoupla do nového zdvihu, na to váha samotné motorky nestačí, takže tam sleduju jen rychlost vracení, aby byla podobná s už nastavenou přední vidlicí, a najemno už jen pocitově: jezdím po nějakém rozbitějším úseku sem a tam, vždy zastavím, dva kliky na jednu stranu, projedu, potom dva kliky na druhou stranu a zase projedu a nechám, co se mi nejvíc zamlouvá. Je třeba taky pamatovat na to, že každá změna na předpětí pružin bude potřebovat nové nastavení tlumení - víc předepnutá pružina bude vidlici vracet rychleji. Proto to pořadí 1) předpětí 2)tlumení odskoku.
krok 3) nastavení tlumení komprese
Tlumení komprese "brzdí" pérování při stlačování, aby kolo po přejetí nerovnosti nepokračovalo setrvačností na cestě vzhůru (ztráta adheze). Některé pérovací jednotky toto nastavení nemají, mají ho prostě nastavené fixně už z výroby a my musíme jen doufat, že dobře. Pokud možnost nastavení je, postupuju následovně:
tlumení komprese se na rozdíl od tlumení odskoku nedá nastavovat na místě, ale jen při jízdě. Při stlačování na místě se zdá, že ani regulace nefunguje. Takže zase stejný postup - ujedu 15-20 km, zastavím a tlumení úplně povolím. Pak jezdím po nějakém nerovném úseku sem a tam a vždy zastavím, o jednu otáčku utáhnu a projedu se. Pak zase přidám otáčku a tak dál. Správný okamžik poznám velmi snadno, zatímco špatné nastavení prostě tluče, když se blížím ke správnému, začne se pérování najednou měnit, jízda je hladší, tlučení ustává. V utahování pokračuju tak dlouho, až to začíná zase tlouct a jízda je zase nepříjemná. To vím, že už je moc a můžu se vrátit zpět. Takhle metodou pokus - omyl najdu to správné nastavení a jízda na motorce začne připomínat cestování na létajícím koberci (že Meky). Důležité je si správné nastavení poznamenat, ať ho nemusím příště znova hledat. Udělám si poznámky i když s nastavením začínám, když se to nepovede, snadno se zas můžu vrátit na výchozí hodnoty. Obecně (i třeba v manuálech) se vždy uvádí a píše počet otáček (kliků) ze zcela ZAVŘENÉHO (tedy utaženého) stavu. Když dojíždím se šroubkem na doraz, tak jen zlehka, ne "na krev", je tam nějaké těsnící sedlo, tak ať ho nezk.rvím. Dodržuju pořadí nastavení, nemůžu nastavovat kompresi, když mám rozjebaný odskok atd.
No a to je vše. Není to sice práce na pět minut, spíš je to takové hraní na půl dne, ale stojí to za to, zvlášť, když už člověk vynaložil tolik prostředků do pořízení takové fajnovosti. A protože takové pečlivé nastavení je časově dost náročné, nelze se v tomto spoléhat na servis. Nehledě na to, že ne všude ho takto správně nastavit umí. Jak se říká - když chceš mít něco pořádně, udělej to sám...