Postřehy ze Slovenska
Floyd společně se svoji manželkou pořádali pro skupinku lidí z fóra guláš.
V pátek 29.července jsme s Mirkem přijeli do Jihlavy. Tatínek měl zrovna dlouhý volno a tak koupil kvasnicovou 11tku. Popovídali jsme u pivka a šli spát.
Dopoledne jsme se zabalili a vyrazili jsme na Slovensko, jeli jsme přes Rakousko. Postřehy z Rakouska – domy tam mají krásné, ale krajina je hodně obdělávaná člověkem, žádná divoká příroda, jak jsme na ni zvyklí v Česku. (alespoň v té části, kudy jsme projížděli) Všude pole – slunečnice, kukuřice, vinná réva, dýně, brambory.
Celá parta z NC fóra jsou moc fajn a milí lidé. Při uvítání jsem dostala takových pus! To neznám aby chlap s ženskou si dávali při přivítání takové ty pusy na tváře
byla jsem dost překvapená z tohodle stylu vítání. Celé odpoledne se neslo v duchu povídání si o motorkách a vítání nově příchozích. Měli jsme se moc fajn, dobrá nálada, dobré jídlo, pití, krásné prostředí. Zrekonstruovaný barák, který hlídal moc krásný pejsek. Floydovi udělali, jako poděkování takový upomínkový letáček s vypsanými jmény zúčastněných se a dali mu takovou kovovou malou sošku motorky. Z toho měl velkou radost a celkově měl radost, že se tam sešlo tolik lidí a motorek. Škoda jen, že lidé Floydovi dávali i peníze..to je takové no..bylo mi to líto, myslím že i jemu.
Byli jsme upozornění na hojný výskyt komárů, protože jsme se nacházeli kousek od Dunaje. I přesto jsme trvali na přespání venku v hamace. Přes noc jsem se budila, byla jsem hodně poštípaná a bylo mi horko. Mělo to ale jednu velkou výhodu! Viděla jsem krásný měsíc. Obrys černé kolo, které bylo velmi patrné a samotný měsíc byl jen v srpečku! Krásná podívaná. Ráno nás čekala královská snídaně, sbalili jsme si a vyrazili na výlet po Slovensku. Jeli jsme do Banské Bystrice, kde jsme si dali zmrzku a svačinku. Slovenské hory jsou krásné, cestou jsem viděla malého divočáčka! Čapík jeden malinkatej si tam rochňal rypáčkem. Bylo to poprvé, co jsem viděla divočáka ve volné přírodě. Cestou ze Slovenska jsme narazili na motorkářský úsek. Byla to klikatá silnice plná dlouhých zatáček. Ze začátku mě to bavilo ale jelikož úsek byl na muj vkus dost dlouhý, bylo mi po chvíli blbe od žalůdku a tak jsme zastavili na odpočívadle, kde bylo dost křížků lidí co zemřelo v tomto úseku. Viděla jsem tam sjíždět se motorkáře, kteří si i několikrát tento úsek sjížděli znova a znova. Jak řekl Mireček: Janičko, ty jsi plná emocí. Ano byla jsem chvilku jsem měla slzy v očích. Na tomhle místě jsem překonávala sama sebe. Já holka, která se vždycky bála motorek, tady najednou stojím a jezdím takovéhle zatáčky s Mirečkem. Uf bylo toho na mě moc.
Cestou nám začalo hodně pršet, nám to ale nevadilo, měli jsme nepromoky! Museli jsme jet opatrně a dlouhou vzdálenost. Byla to paráda, protože jsme cestou poslouchali písničky a povídali si spolu. Cestou jsme viděli i autonehodu, škaredě rozbité auto, paní policistka nás upozornila, abychom jeli opatrně. Nebylo mi v tu chvíli do zpěvu.
Při příjezdu do Budějic nás čekala velká odměna za naší deštivou zpáteční cestu. Na obloze byla krásná přehlídka barev a mraků. Užívala jsem si posledních pár kilometrů co to šlo! Tento moment výletu beru jako požehnání. Jsme šťastní, zdraví a máme se rádi a i když nám prší a není nám už moc do zpěvu z únavy - máme se v ten moment krásně!